Historie konzervovaných sardinek

Historie konzervovaných sardinek začíná v 19. století. První továrna na konzervované sardinky vznikla v roce 1824 ve francouzské Bretani, kde díky rozvoji průmyslové revoluce vznikly nové technologie ke konzervaci potravin. Metoda hermetického uzavírání, kterou v roce 1810 vyvinul Francouz Nicolas Appert, zásadně změnila uchování potravin. Angličan Joseph-Pierre Colin tuto techniku vylepšil a začal vyrábět konzervované sardinky ve své továrně ve francouzském Nantes.​

V té době však bylo ve francouzských vodách méně kvalitních sardinek, proto se průmysl brzy přesunul do Portugalska, kde byly vody bohaté na tyto ryby. V roce 1853 byla v Portugalsku otevřena první komerční konzervárna Ramirez v městečku Vila Real de Santo António, která se stala základem portugalského konzervárenského průmyslu. Portugalsko se tak stalo významným exportérem konzervovaných sardinek, které byly ceněné nejen pro nutriční hodnoty a dlouhou trvanlivost, ale také pro svou jednoduchost přepravy během válečných konfliktů.​

Původní technologie zahrnovaly nakládání ryb do solanky, jejich zpracování hlav, ocasů a vnitřností, grilování nebo sušení, ruční balení do plechovek a sterilizaci v autoklávech při teplotě kolem 120 °C. I dnes existují manufaktury, které používají tradiční metody, například ruční skládání sardinek, což ovlivňuje chuť a kvalitu konzerv.​

Podobně se vyvinula i výroba konzervovaného tuňáka, který je však zpracováván často v jiných technologiích, více orientovaných na kousky masa či celé filety a konzervaci v oleji nebo vlastní šťávě.